Carmen rozechvěle vydechla. Zvedla zrak k Dukeovi, oči temné zadržovanými slzami. "Dukeu. Pro pouto, které jsme kdysi sdíleli... chraň ji. Prosím."

Dukeovo srdce mu v hrudi divoce bušilo, byla to bouře žalu a vzteku. "Ochráním. Máš mé slovo. Ale teď pojď se mnou. Poddej se, Carmen, než bude příliš pozdě."

Carmen se suše zasmála, v jejím hlase zazněla hořkost. "Poddat se? Prolila jsem příliš mnoho