Ženin hlas se zlomil, když svírala třesoucí se dítě v náručí a slzy se jí volně řinuly po tvářích.

„Je to všechno maminčina vina. Maminka tě neochránila... proto ti zlí tě unesli.“ Její tělo se třáslo a zoufalství z ní sálalo jako horečka.

Aurořiny slzy stékaly po jejích oblých tvářích, malé pěstičky svíraly tuniku neznámé ženy. „Já vás neznám! Pusťte mě! Chci svého tátu, chci svou prababičku...“