RYDER

Přistoupil jsem blíž, posadil se na okraj postele a zvedl ruku k jejím vlasům, abych jí jemně odhrnul pár pramenů z obličeje.

Bylo těžké se na ni dívat, protože jediné, co jsem viděl, byla její bolest. Její zmučený pláč mi stále jasně zněl v hlavě; jak toho hajzla prosila, ať jí přestane ubližovat.

Ach, Chloe. Vždycky jsem si myslel, že mými slabinami jsou mé děti. Myslel jsem, že ony jsou