RYDER

Celou minutu mezi námi nepadlo jediné slovo, mluvily jen naše oči.

Nakonec se té prohře poddal a opřel se na svém sedadle.

„Asi bychom si tedy měli začít povídat.“ Propletl si prsty za hlavou. „Než ale budeme pokračovat, moc rád bych věděl, jak se mají děti.“

Něco se mi v hrudi pohnulo, ale přinutil jsem se zachovat prázdný výraz. Oči jsem z jeho tváře nespustil, ani když nasadil ten hloupý