RYDER

Nejdřív jsem necítil vůbec nic, moje mysl byla otupělá. Pak mi uniklo tiché uchechtnutí, po kterém následoval hlasitější smích.

„Chloe,“ zopakoval jsem a stále se smál.

Pak jsem, jako by někdo stiskl vypínač, z ničeho nic přestal. „Proč mi radši neřekneš, jaká část tvého mozku byla poškozena? Je to smrtelné? Zemřeš? Ach, doufám, že vážně umřeš, protože tvůj mozek je očividně unavený z toho,