RYDER

Nemyslel jsem si, že jsem někdy viděl Vanessu tak rychle zblednout. Sledoval jsem, jak se z jejích očí pomalu vytrácí i ten poslední kousek naděje, nahrazený podivným druhem strachu.

Jestli se Vanessa Monroeová něčeho děsila ze všeho nejvíc, byla to ztráta sebe sama.

Chloe na mě upřela pohled a žádala o svolení. Dal jsem jí ho.

"Dobře," přikývla a pak se obrátila k Vanesse.

Její ruka znovu s