**Jaxson**

Moje prsty projížděly jeho vlasy pomalu, rytmicky – jako bych tím jednoduchým pohybem mohl ukotvit nás oba.

Stále mi ležel u nohou, oči zavřené, dech klidný, hlava opřená v mém klíně, jako by tam patřil. Jako by tam patřil odjakživa.

Bůh mi pomoz... Připadalo mi to *správné*.

Až moc správné.

Ta nebezpečná, majetnická část mého já se probudila – ta, kterou jsem obvykle držel pod zámkem ž