**Luke**

Chlad mi sklouzl po krční jamce a nakreslil čáru přes hruď ještě předtím, než můj mozek dokázal zformovat myšlenku. Trhl jsem sebou v poutech, kůže se do mě zakousla a dech se mi zadrhl na hraně zvuku, který jsem nakonec nevydal.

„Je kostka ledu něco, čeho by ses měl bát, Luku?“ Jaxsonův hlas přicházel odnikud a odevšad zároveň.

„Ne, Pane.“ V krku jsem měl sucho. „Já jen... nevěděl jsem,