**Luke**

Ztuhl jsem, ručník křečovitě sevřený kolem boků, celé tělo napjaté, zatímco Diegovy oči zůstaly přilepené k modřinám na mé kůži. Srdce mi bušilo tak nahlas, že jsem mohl přísahat, že to musí slyšet.

„Diego, to nic není,“ vyhrkl jsem a neobratně si ručník omotal pevněji kolem sebe. Zhluboka jsem se nadechl. „Není to... není to to, co si myslíš.“

Obočí mu vyletělo vzhůru, tvář měl na okamži