**Jaxson**

Ranní světlo bylo kruté.

Rozlévalo se skrz žaluzie, krájelo se do prostěradel zamotaných kolem našich nohou a dopadalo na fialové modřiny na Lukově krku – ty, které jsem mu tam udělal před několika hodinami. Jeho dech mi ovanul hruď, pomalý a nepravidelný, jeho ruka pořád odpočívala tam, kde mě zrazoval tlukot mého srdce.

Na okamžik jsem se nepohnul. Jen jsem se na něj díval, na tu klid