**Jaxson**

Domů jsme dorazili hodně po půlnoci, noční vzduch mi pořád seděl na kůži, adrenalin z vystoupení přetrvával jako tep, kterého jsem se nedokázal tak docela zbavit. Hunter šel dva kroky za mnou, teď už byl zticha, nezůstala v něm ani stopa po té zářivé pódiové osobnosti – jen ta tichá, poslušná přítomnost, kterou jsem kdysi znal lépe než kdokoli jiný.

Nad tento okamžik jsem dřív nepřemýšl