**Luke**

Procházeli jsme klubem jako lidé ve hře, vyměňovali si zdvořilá kývnutí a mírné úsměvy, jako by svět za sklem neskrýval to, čeho jsem se nejvíc bál.

Richardova ruka spočívala lehce, ale majetnicky na kříži mých zad. Nohy jsem měl jako z papíru. Hluk jídelny slábl, až se z něj stalo jen vzdálené hučení.

Když jsme došli k bezpečnostní bráně, dva zaměstnanci klubu toho muže už drželi. Slyše