**Jaxson**

Vteřinu po tom, co se ty dveře otevřely—když se kolem nás roztříštil svět—jsem nemyslel na sebe.

Ani jednou.

Ani na útěk.

Ani na svou kariéru.

Ani na ponížení, které se tou úzkou chodbou už teď šířilo jako lesní požár.

Můj mozek se zafixoval na jediný instinkt, dost ostrý na to, aby prořízl kost:

**Ochránit Luka.**

Jestli jsme s touhle chvílí počítali—a možná ano, možná ne—to bylo fuk.