**Luke**

Když jsem se vrátil do domu, byla už hluboká sobotní noc, ta doba, kdy se čas vleče a všechno působí napjatě a neskutečně. Nervy jsem měl nadranc, moje energie byla prakticky na bodu mrazu, ale vteřinu poté, co jsem vešel do Chloina pokoje a uviděl ji, jak sedí rovně na posteli – bledá, unavená a stejně rozpolcená jako já – něco ve mně polevilo.

Byl tam i Richard, stál se založenýma rukam