**Luke**

„Bojím se,“ řekl jsem.

Ta slova ze mě vypadla ploše, skoro ležérně, jako bych přiznával, že nemám rád horské dráhy. Ale ruce se mi třásly a prsty jsem zarýval do látky polštáře na gauči.

Jaxson mě nepřerušil. Nespěchal s útěchou ani frázemi. Prostě čekal, seděl naproti mně, lokty opřené o kolena, oči upřené do mých.

„Čeho?“ zeptal se jemně.

Vydechl jsem vzduch, který jako by byl v mé hrud