**Luke**

Den slyšení konečně nadešel.

Věděl jsem, že se to blíží. Připravoval jsem se na to. Mluvil jsem o tom na terapii, dokud ta slova neztratila veškerý význam.

Nic z toho ale ranní probuzení neulehčilo.

Moje tělo to vědělo dřív než mysl. Sevřená hruď. Mělké dýchání. Ten známý pocit tlaku, jako by mi na žebrech něco sedělo a provokovalo mě k tomu, abych se i přesto zkusil postavit.

I tak jsem