**Luke**

Ve chvíli, kdy Jaxson řekl, že si se mnou chce promluvit, věděl jsem to.

Ne ve zlym. Nebyl v tom strach. Jen to tiché, bzučivé vědomí v hrudi, že se konečně řekne něco důležitého.

Pravdou bylo, že jsme o budoucnosti nemluvili. Ne doopravdy. Ne konkrétně. Po líčení, po vynesení rozsudku, po tom všem, co se roztříštilo a pak se pomalu, opatrně začalo znovu skládat dohromady, jsme žili příto