**Jaxson**

Okamžik těsně po hroznech jako by ustrnul v čase. Pokoj zářil. Hudba hrála tiše. Oheň šeptal teplo proti stěnám. A můj chlapec byl stočený na mé hrudi, jako by patřil tam a nikam jinam.

A taky že patřil.

Té noci padlo mnoho přání. Ale to moje? To moje už tu bylo.

Po tom všem, čím jsme si společně prošli... ta bolest, ten strach, ta nesnesitelná ztráta... ten neuvěřitelný zázrak, že jsem