„Alistaire, tohle nemůžeš dělat. Nevím, kolikrát ti to ještě musím říct. My dva nemůžeme být spolu. Ty a já nemůžeme být,“ říkám mu několik minut po tom, co se taxík rozjede. Neodpovídá. „Proč to děláš?“ ptám se ho znovu. Zvedne mě a posadí si mě na klín čelem k sobě.

„Sakra, to to prostě nechápeš. Jsi moje. Žádný jiný muž tě nikdy nebude mít.“

Jeho vůně santalového dřeva mě objímá, vlhnu a podlam