Po mém nešťastném střetu s Eleanor už jsem se k Samantě do bytu nedostal. Ne proto, že by mě zajímalo, co mi Eleanor řekla, ale protože potřebuji Samanthě říct o Eleanor podle mých vlastních pravidel. Kdybych k ní tehdy odešel, Eleanor by mě vyslýchala, nebo hůř, sledovala by mě. Od ní můžu čekat cokoli. Nezbylo mi nic jiného, než se Samantě omluvit po telefonu. Byla víc než chápavá, řekla mi, že