Krok vpřed a dva kroky vzad. Tak se teď vyvíjí můj život. Všechno se vymyká kontrole. Pokaždé, když si myslím, že to mám pevně v rukou, objeví se další nečekaná rána. A tak jsem teď tady, v Aurořině ložnici, snažím se sbalit si věci do batohu a přitom volám s Harper.

„Mluv se mnou. Vždycky jsi mi mohla říct úplně cokoliv. Co se děje?“

„Ani bych nevěděla, kde začít.“

„Kdekoliv. Vím, že Aurora spí,