Jeden krok vpřed a dva vzad, přesně tak to s Alistairem zřejmě chodí. Je těžké myslet na přítomnost, když zkrátí vzdálenost mezi námi a vezme mi dech. Jen naslouchat jeho hlasu mi stačí k tomu, abych na všechno zapomněla, mít ho tak blízko je jako doživotní trest. Takže když ta slova vyjdou z mých úst, ani v nejmenším mě nepřekvapí.

"Udělej mě svou."

Zazní to jako sotva znatelný šepot, spíš to při