GENEVIEVE

Vypadala jsem dobře. Cítila jsem se dobře. Poprvé po době, která mi připadala jako věčnost, mi něco uvnitř šeptalo, že by se věci konečně mohly obrátit k lepšímu.

Zamířila jsem na mámino oddělení s krabičkou domácího jídla v rukou. Věděla jsem, že má po krk těch bez chuti, stále se opakujících nemocničních blafů. Zasloužila si něco lepšího.

„Někdo tu vypadá dobře,“ řekla vteřinu poté, co