ALISTAIR

„Dobře, poslední otázka.“ Její hlas byl jemný, trochu rozostřený, jako by byla její slova namočená ve víně. „Musíš mi odpovědět po pravdě,“ dodala se snahou znít panovačně.

Rozkošná. Neměla tušení, jak zní.

„Ptej se,“ řekl jsem a opřel se o gauč, sklenku vína poloplnou a mysl napůl někde úplně jinde.

Otočila se ke mně s očima zastřenýma spánkem, ale pořád zvědavýma. „Proč máš ve spíži