GENEVIEVE

„Genevieve. Můj všemohoucí Bože, Genevieve, doufám, že máš pro tohle všechno hodně dobré vysvětlení, pro všechno!“ brblala Juliette a její hlas stoupal do něčeho mezi panikou a zoufalstvím. „Teta Margaret nic neví. Byla jsem za ní včera večer.“

Povzdechla jsem si, zavřela oči a opřela se o chladnou mramorovou desku v kuchyni apartmánu.

„Bohu díky,“ zamumlala jsem s úlevou. „Prosím tě,