GENEVIEVE

Alistair měl vždycky ostrá slova. Dokonce krutá.

Ale ticho?

Ticho bylo horší.

Po oné noci v penthousu mě následovalo jako duch. Žádné práskání dveřmi. Žádné kousavé poznámky. Nic.

Jen ticho.

Nepodíval se na mě, dokud nemusel. Nedotýkal se mě. Už se jeho pohled na mně nezdržel, když jsem kolem něj prošla oděná jen v hedvábí a vlastní hrdosti, tak jak to dříve dělával.

Vsadila bych se, že