GENEVIEVE

V ústech jsem měla sucho.

Takové sucho, jako by mi někdo projel vnitřek krku brusným papírem. Zkusila jsem se pohnout, jen abych zjistila, že nemůžu.

Moje ruce... moje nohy...

Provaz. Hrubý a neúprosný. Pevně utažený. Zařezávající se do kůže s krutým rytmem. Zápěstí jsem měla přišpendlená za opěradlem dřevěné židle, kotníky připoutané k jejím nohám. Čím víc jsem sebou házela, tím hlo