GENEVIEVE

Sevření na mé paži bylo jako ze železa, prsty se mi zarývaly hluboko do kůže, zatímco mi blesky fotoaparátů vypalovaly oči. Křik se slil v řev a já na okamžik nemohla ani dýchat. Fotoaparáty už nenatáčely okouzlující odchod, natáčely můj únos.

A pak ten chaos prořízl Alistairův hlas.

„Pusť. Ji.“

Nebylo to zakřičeno. Bylo to zařváno, hluboce a hrdelně, nesoucí dostatečnou sílu na to,