ALISTAIR

Konečně se propadla do spánku. Moje dívka. Moje bojovnice. Přerývaně oddechovala na mé hrudi, pěsti zamotané do mé košile, jako by se při puštění zřítila rovnou do propasti, kterou po sobě zanechala její matka.

Nepohnul jsem se. Neodvážil jsem se. Jeden špatný pohyb a démoni by přišli, aby ji stáhli zpátky do krve. Ne na mé hlídce. Ne, dokud ve mně zbývá dech. Takže jsem tam seděl potmě