GENEVIEVE

Rosalindiny ruce se v mých třásly. Na chvíli byl svět jen ona a já – Catherinin jed mi stále zněl v uších, tíha toho tajemství mě pálila na hrudi.

Rty se jí pootevřely a její šepot se vydral ven jako čepel tažená po kameni.

„Ani slovo, Genevieve. Ne teď. Ne tady.“

Její stisk zesílil, byl překvapivě pevný. „Tohle není vhodná doba, ani vhodné místo. Zasedačka bude už tak plná krve, i b