ALISTAIR

Sklenice v mé ruce byla už třetí. Nebo možná čtvrtá. Čas se rozmazával, když si whisky propalovala cestu dolů a znecitlivovala všechno, čeho se dotkla.

V baru bylo šero, bzučela v něm tichá hudba a občasný výbuch smíchu od cizinců, kteří mě neznali a kterým jsem byl ukradený. Dokonalé. Potřeboval jsem místo, kde by se nikdo nedíval dvakrát, kde bych mohl zmizet do jantarového oparu a