ALISTAIR

Telefon v mé pěsti by klidně mohl být z kosti. Křehký. Lámavý. Vysmívající se mi mlčením svého mrtvého sledovacího zařízení. Zíral jsem na černou obrazovku, dokud se mi nerozmazal zrak, dokud jsem neviděl jen její tvář, která se po tmavém skle komíhala jako duch.

"Pane?" Jeden z mých mužů postával na kraji uličky, s opatrným hlasem, jako bych byl granát s už vytaženou pojistkou.

Zvedl