GENEVIEVE

Světlo. Až příliš mnoho světla.

Bodalo mě skrz oční víčka a rozřezávalo tmu, ke které jsem se upínala. Tělo se mi zdálo těžké, cizí, jako by patřilo někomu jinému, a každý nerv mi hučel, jako by mě ve spánku přepojili.

Na jednu dlouhou, děsivou vteřinu jsem se nemohla pohnout. Nemohla dýchat. Svět byl tlumený, vzdálené pípání přístrojů, tlumené hlasy a tiché pískání gumových podrážek