GENEVIEVE

Svět se pomalu vracel, tentokrát měkčeji. Žádné bodavé světlo. Žádné ostré alarmy. Jen tiché hučení přístrojů a slabý rytmus kroků rozléhající se chodbou kdesi za mými dveřmi.

Zamrkala jsem, řasy se mi třepotaly pod tíhou spánku. Strop se zaostřil – sterilně bílý, v rohu trochu popraskaný, jako by z něj sám čas kousek odštípl. Hruď se mi třesavě zvedla, vzduch mě v plicích řezal.

N