GENEVIEVE

Ráno přišlo dřív, než jsem na něj byla připravená.

Bledé světlo si prorazilo cestu skrz závěsy a obarvilo stěny onou nejistou šedí, u níž nikdy nevíte, jestli patří noci, nebo dni. Musela jsem vždy tak na hodinu střídavě usínat a probouzet se, slyšela jsem kroky na chodbě, mumlání Celine, Carterovy tiché odpovědi. Každý zvuk mi připomněl, že se v mém životě něco nalomilo, a my čekáme,