GENEVIEVE

Neodjela jsem daleko.

Jen tak daleko, abych měla pocit, že dýchám jiný vzduch než ona.

Na první křižovatce za restaurací jsem zastavila – ruce se mi třásly. Telefon mi ležel v dlani, těžký, povědomý, pouto k životu, který už nebyl bezpečný.

Zírala jsem na něj. Pak jsem otevřela dveře a upustila ho do kanálu.

Dopadl s tupým, nevýrazným zvukem.

Žádné drama. Žádná symbolika. Jen o