Při pohledu na hodiny bylo jasné, že se blíží konec pracovní doby. Byla jsem vyčerpaná a pro jednou jsem se vlastně těšila, až půjdu domů do svého vězení. Potřebovala jsem spát. Byla jsem psychicky i fyzicky na dně a můj mozek po celodenním zírání do obrazovek připomínal kaši. Když se přiblížil čas odchodu, všechno jsem vypnula a rozhodla se sejít do haly, jestli tam nenajdu Arthura.

Popadla jsem