**Evelynin pohled**

Právě mi skončila směna. Můj úlisný šéf mi zase jednou sebral dýška. Při chůzi chladnými ulicemi se třesu. Něco dnes večer nebylo v pořádku. Ulice byly příliš tiché a padl na mě pocit neklidu. Ten pocit ignoruju a pokračuju v chůzi, studený sníh se mi vsakuje do balerín a prsty u nohou mi křehnou. Pracuju ve stejné kavárně už dva roky; moc tam neplatí, ale s ekonomikou v tomhle