Slabý závan žárlivosti a znechucení mě popohnal vpřed a já si s úlevou vydechla, když jsem ho našla sedět za stolem u počítače, stejně naštvaného a frustrovaného jako vždycky.

Nevzhlédl, dokud jsem za sebou nezavřela dveře. Sledovala jsem, jak mu na čelisti cukají svaly, když si mě prohlížel.

"Dobré ráno," řekla jsem tiše a zamířila k jednomu z prázdných křesel na druhé straně stolu. "Na čem pra