Cassius po mně letmo střelil pohledem a bylo na něm vidět, jak se v něm něco pere. Kdybych si měla tipnout, užíval si ten náš poklidný čas úplně stejně jako já.

„Děkuji za snídani, Cassie,“ řekla jsem a on se, zdálo se, rozzářil, když jsem znovu vyslovila jeho jméno. Ten krátký záblesk štěstí však zmizel v okamžiku, kdy se na něj podívala jeho mladší sestra. Prudce odstrčil židli, a když se jeho