Viděla jsem ho, jenom jeho.

S každým krokem vpřed jsem měla pocit, jako by mě přitahovala neviditelná síla. Nemohla bych se odvrátit, ani kdybych chtěla. Moje oči si začaly zvykat na noc. Světlo svíček smíšené s měsíčním svitem poskytovalo přesně tolik světla, abych viděla zářivý úsměv na jeho tváři. Zahřálo mě u srdce, když ke mně natáhl ruku.

„Vypadáš zničujícím způsobem nádherně, má družko,“