Seraphina a já jsme se na vteřinu střetli pohledem v tiché dohodě, že jakmile se vypořádáme s Thalií, Vivienne bude muset jít taky.

Vivienne to nemusela říkat, aby všem v místnosti došlo, že takhle zabila svou vlastní matku. Pýcha v jejím obličeji to říkala za ni.

"Jak dlouho by to trvalo?" zeptal jsem se a potlačil svou nedůvěru vůči ní.

"Čas sice nemáme, ale pokud budeme spolupracovat, mohlo