„Pěkný oblek.“ Přejela jsem ho pohledem. Můj hlas zněl jemněji než obvykle a v mých vlastních uších zněl cize. Jenže nebyl můj. Byl její. Ať už byla žena, kterou jsem předstírala, kdokoliv, zněla sladce a přitom svůdně.

Silasovy oči se zúžily a já v jeho pohledu rozeznala otázku; zajímalo ho, proč ho obtěžuji.

„Miluju ty silné, mlčenlivé typy.“ Natáhla jsem ruku, když kolem procházel jeden z číšní