Zvedl jsem na ni obočí, hlavu jsem měl opřenou o opěradlo křesla a sledoval jsem ji. Byl to ten nejkrásnější pohled, jaký jsem kdy viděl, a byl jsem poctěn, že si vybrala mě. Vidět ji naštvanou bylo jako dívat se na umělecké dílo.

Věděl jsem, že není naštvaná kvůli svému rannímu trestu. Zdálo se, že si ho užila víc než já. Když jsem ji konečně nechal udělat se, byl to ten nejdelší a nejintenzivně