„Budiž. Brzy se uvidíme,“ řekla jsem pevně a nenápadně tak naléhala na to, aby co nejdřív přijela domů na návštěvu a ujistila svého bratra, že je v pořádku.

Svět kolem nás mizel pomaleji než minule a já zažila krátký okamžik, kdy má sebedůvěra zakolísala. Bylo to víc lidí, než jsem kdy sama přenesla, a připadala jsem si jako dítě, které se snaží vyšlapat na kole do kopce. Ale zvládla jsem to.

Kd