Cordeliin výkřik se rozlehl temnotou, když jsem ustoupila, zády otřela o hruď tvora za sebou a vzápětí prudce vykopla nohu do její hrudi. Její nehty mi roztrhly kůži na předloktí, když padala k zemi, ale já pevně semkla rty a sledovala ji; modlila jsem se k Bohyni, abych neudělala chybu, když jsem ji pustila. Vždycky tu byla šance, že ten tvor zaútočí na mě, protože jsem byla nejblíž.

Závan vzduc