„Tristane,“ zašeptala jsem a nutila oči, aby zůstaly na jeho tváři a nesklouzly na jeho hruď, která se leskla potem. „Chtěla jsem ti poděkovat za tu včerejší deku.“

Nevzala jsem ji s sebou, a pokud o ni nepožádá, nevrátím mu ji. Líbilo se mi mít u sebe něco, co vonělo jako on a dokazovalo, že mu na mně záleží, bez ohledu na to, jak moc se poutu druhů bránil.

„Není zač,“ odpověděl a zatvářil se n