„Ach, to je prostě dokonalé.“ Isabellin hlas byl plný pobavení a já se na ni zamračil.

„Můžeš mi to za minutku podat?“ Opatrně jsem jí vložil podnos z kůry s hořícím listím do rukou a vyšplhal na první patro větví.

Úl hlasitě bzučel, včely se zlobily, že je obtěžuji. Mrzutě jsem zavrčel, když jsem ucítil žihadlo na paži a hned nato další na krku. Za hodinu nebo dvě se to zahojí, ale i tak mě to