„Já vím, Isabello.“ V jeho tónu zaznělo lehké podráždění a já odvrátila zrak, vědoma si toho, že mluvím do zdi a musím s tím přestat. Bylo těžké nesnažit se ho přesvědčit, aby si mě vybral, když jsem byla tak k smrti vyděšená z toho, že mě jednou opustí, ale věděla jsem, že už ho nebaví to poslouchat. Požádala jsem ho, aby tomu dal šanci, a on souhlasil, ale nepotřeboval, abych na něj neustále tla