Nohy mě táhly k hradu ještě předtím, než jsem vůbec stačila zvážit, že bych se radši kousla do jazyka, a sledovala jsem pach svého bratra z jeho pracovny až na ošetřovnu.

S každým krokem můj hněv narůstal a moje panika se ještě prohlubovala.

Vivienne byla ta nejhorší. Když jsme byly děti, jezdila sem s matkou, která tehdy zasedala v radě, a trávila čas se Seraphinou a se mnou, zatímco „dospělí p